Jedna stejně častá jako hloupá výčítka vznášená proti ochráncům zvířat zní: Lidé mají přednost; dokud existuje tolik lidského utrpení, je až nemorální vyplýtvávat svou energii na zvířata.
Toto pojetí je nesmyslné z jednoho zcela banálního důvodu: Etika je nedělitelná. Kdo se opravdu stará o lidi, tomu nejsou lhostejná ani zvířata, a kdo se opravdu stará o zvířata, tomu leží na srdci i lidé. "Lidé mají přednost!" bývá laciná výmluva těch, kteří nechtějí pomáhat ani zvířatům ani lidem.
V konkrétní praxi ovšem, jako celkově na poli oběcně prospěšných činností, je smysluplná a nutná dělba práce. Proto také nelze nikoho právem kritizovat za to, že se soustředí na zlepšení situace zvířat. Společnosti podporující muzea se koneckonců také nepředhazuje, že pečuje jen o staré umění a ne o staré lidi (Gotthard M.Teutsch).
V mnoha oblastech lze práva zvířat a lidí bez problémů spojit. Tak například nikoho v jeho angažovanosti pro lidi a jejich práva neomezuje to, že zároveň nevraždí a nejí zvířata!
Ochránci zvířat mají ovšem méně oprávněnách důvodů než by se mohlo zdát, aby se rozčilovali nad požadavkem "Lidé mají přednost!" Neboť mezi nimi se často razí neméně nesmyslné heslo: "My máme přednost - náš spolek, "naše" zvířata, naše cíle, naše metody jsou nejlepší, nejdůkežitější a nejúčinnější!"
Místo abychom "konkurenci" neustále kritizovali, měli bychom z ní mít radost. Neboť rozmanitost organizací má, když se na ni správně nahlíží a je správně využívána, velké výhody. Teprve díky ní mohlou být oslovováni a motivováni nejrůznější lidé. Neboť různí lidé se prostě cítí dobře v různých prostředích. Různorodost spolků je předpokladem toho, aby se optimálně využil potencial ke změně co nejvíce lidí.
Různorodost hnutí je ale důležitá také z jiného důvodu: Ve vztahu ke zvířatům se nacházíme na historickém bodu obratu. Nynější stadium lze přirovnat k situaci v dějinách, kdy čím dál tím více lidí poznávalo, že je neudržitelné otroctví. Taková přelomová období se vyznačují rozpolcením společnosti: Stávající zákonná ustanovení pokulhávají za novými morálními představami a rozsah, v jakém je bezpráví jako takové identifikováno, je ještě velmi rozdílný.
Ta rozpolcenost hnutí nezrcadlí nic jiného než rozpolcenost společnosti. A to je dobře: Je důležité, že existují lidé, kteří osvobozují zvířata. Je důležité, že existují lidé, kteří mluví s politiky. A je důležité, že jsou lidé, kteří metodami moderního marketingu dělají pro osvobození zvířat reklamu. Teprve vícevrstevnatost našeho hnutí umožňuje, aby vznikl pomyslný most mezi tím, co je momentálně možné, a tím, co je morálně nutné!
Proto zkoncujme konečmě s těmi dětinskými a škodlivými žarlivými šarvátkami. Druhově egoistické heslo "Lidí mají přednost!" potřebujeme stejně tak málo jako to spolkově egoistické "My máme přednost!" Kažý, kdo chce pomáhat, ať pomáhá, co nejvíc může. Nejde ani o žádnou "správu utrpení" ani o "rozdělování utrpení", nýbrž výlučně o zmírnění utrpení!
Ať se každý soustředí na svou práci a přitom respektuje práci ostatních!
V mnoha oblastech lze práva zvířat a lidí bez problémů spojit. Tak například nikoho v jeho angažovanosti pro lidi a jejich práva neomezuje to, že zároveň nevraždí a nejí zvířata!