Torald Staud, Nick Reimer: Zachraňme klima, ještě není pozdě
Konvenční zemědělství zesiluje skleníkový efekt: Umělá hnojiva způsobují emise oxidu uhličitého, živočišná výroba produkuje obrovské množství metanu. Kdyby spotřebitelé kupovali méně masa a víc biopotravin, prospěli by klimatu. A také svému zdraví.
Berlínská Grune Woche je největší zemědělská výstava na světě. Každý rok koncem ledna projde jejími pavilony více než 400 000 návštěvníků. Dá se předpokládat, že vystavovatelé dobře vědí, po čem návštěvníci prahnou nejvíc - takže si zde člověk může udělat dost přesnou představu o stravovacích návycích Němců. Hned u hlavního vchodu vpravo se nachází hala Centrální marketingové společnosti německého zemědělství (CMA). Na odiv je tu vystavena pestrá paleta kulinářských dovedností z německých zemí: Bavorsko nabízí bílé klobásy a játrovou paštiku, Porýní-Falc pečeni na rožni a nadívaný žaludek, Durynsko samozřejmě svou roštěnku. Podobně je tomu i v ostatních německých zemích. Pouze Šlesvicko-Holštýnsko má v nabídce zeleninu: listovou kapustu - jako přílohu k buřtu.
V ostatních výstavních pavilonech na Grune Woche to nevypadá o moc jinak. U všech stánků s občerstvením nejrůznější druhy masa a uzenin, nabídka sýrů je už podstatně skromnější, ovoce a zelenina je k dostání jen na jednom místě - v pavilonu 6.2a, kde vystavují producenti biopotravin. Ale jen o pár kroků dál se opékají selata. U jednoho ze stolů se občerstvuje dvojice vystavovatelů. Muž se zakusuje do špekáčku, žena si pochutnává na housce se sekanou. "Německo je buřtová země," konstatuje dáma a otírá si mastné prsty do zástěry. Ne, zelenina se tady neprodává. "Vona taky není tak zdravá jako buřt," směje se mohutným hlasem.
Po Číně, USA a Brazílii je Německo čtvrtým největším producentem mas na světě. Velká část této produkce jde na vývoz. Ale i v Německu samotném se spotřeba masa na obyvatele za posledních padesát let více než zdvojnásobila - z 26,2 kg v roce 1950 na téměř 61 kg v roce 2004. Dlouhá léta operovala CMA s propagačním sloganem Maso je kus životní energie. Ve skutečnosti však je maso kus klimatického kolapsu. Na skleníkovém efektu vyvolaném lidskými aktivitami se produkce masa podílí pole údajů FAO, organizace OSN pro výživu a zemědělství - celými 18 procenty, což je víc než veškerá doprava. Na celém světě lidé vykrmují 22 miliard kusů skotu, ovcí, koz a prasat, velbloudů a drůbeže. V důsledku toho se do ovzduší dostávají obrovská kvanta skleníkových plynů - především metanu, který je nejnebezpečnější, protože zahřívá atmosféru dvacetkrát silněji než stejné množství oxidu uhličitého.
Nejvíc metanu přitom produkuje 1,5 miliardy kusů skotu. Každá kráva nebo býk vytvoří denně v bachoru, první části svého žaludku, něco mezi 140 a 600 litry metanu (přesné množství záleží na typu skotu a skladbě krmiva). I ostatní domácí zvířata produkují tento klimatický jed - a kromě toho i dusíkové sloučeniny jako například amoniak. Nesmíme zapomínat ani na oxid uhličitý: jen v důsledku dýchání těchto obrovitých stád se globálně dostává do atmosféry každoročně 3,1 miliardy tun oxidu uhličitého. Další kvanta oxidu uhličitého zamořují atmosféru v důsledku vypalování deštných pralesů, které musí udělat místo pastvinám nebo polím, na nichž se pěstuje sója - krmivo pro stáje v Severní Americe. V důsledku toho všeho je živočišná výroba jedním z nejhorších ničitelů přírody vůbec, jak konstatuje studie FAO z listopadu 2006: "U všech závažných ekologických problémů stojí v seznamu původců chov užitkových zvířat na jednom z prvních tří míst."
V mnoha rozvojových zemích je chov ovcí nebo koz vlastně jedinou možností, jak z neúrodné půdy vynutit prostředky alespoň ke skromné obživě. Ale obrovská stáda skotu v Evropě a na americkém kontinentě nejsou ani tak zdrojem nasycení, jako spíše obezity. Všude na světě se konzumace masa stala symbolem blahobytu. Kde se jí víc masa, tam se lidem daří lépe. FAO proto počítá s tím, že globálně se produkce masa během nadcházejících desetiletí zvýší na dvojnásobek. Přitom je vykrmování domácích zvířat bezpříkladným mrháním potravinami, jelikož k získání jedné kalorie z masa je nutné zkrmit trojnásobně až desetinásobně víc rostlinných kalorií.
Berlínská Grune Woche je největší zemědělská výstava na světě. Každý rok koncem ledna projde jejími pavilony více než 400 000 návštěvníků. Dá se předpokládat, že vystavovatelé dobře vědí, po čem návštěvníci prahnou nejvíc - takže si zde člověk může udělat dost přesnou představu o stravovacích návycích Němců. Hned u hlavního vchodu vpravo se nachází hala Centrální marketingové společnosti německého zemědělství (CMA). Na odiv je tu vystavena pestrá paleta kulinářských dovedností z německých zemí: Bavorsko nabízí bílé klobásy a játrovou paštiku, Porýní-Falc pečeni na rožni a nadívaný žaludek, Durynsko samozřejmě svou roštěnku. Podobně je tomu i v ostatních německých zemích. Pouze Šlesvicko-Holštýnsko má v nabídce zeleninu: listovou kapustu - jako přílohu k buřtu.
V ostatních výstavních pavilonech na Grune Woche to nevypadá o moc jinak. U všech stánků s občerstvením nejrůznější druhy masa a uzenin, nabídka sýrů je už podstatně skromnější, ovoce a zelenina je k dostání jen na jednom místě - v pavilonu 6.2a, kde vystavují producenti biopotravin. Ale jen o pár kroků dál se opékají selata. U jednoho ze stolů se občerstvuje dvojice vystavovatelů. Muž se zakusuje do špekáčku, žena si pochutnává na housce se sekanou. "Německo je buřtová země," konstatuje dáma a otírá si mastné prsty do zástěry. Ne, zelenina se tady neprodává. "Vona taky není tak zdravá jako buřt," směje se mohutným hlasem.
V mnoha rozvojových zemích je chov ovcí nebo koz vlastně jedinou možností, jak z neúrodné půdy vynutit prostředky alespoň ke skromné obživě. Ale obrovská stáda skotu v Evropě a na americkém kontinentě nejsou ani tak zdrojem nasycení, jako spíše obezity. Všude na světě se konzumace masa stala symbolem blahobytu. Kde se jí víc masa, tam se lidem daří lépe. FAO proto počítá s tím, že globálně se produkce masa během nadcházejících desetiletí zvýší na dvojnásobek. Přitom je vykrmování domácích zvířat bezpříkladným mrháním potravinami, jelikož k získání jedné kalorie z masa je nutné zkrmit trojnásobně až desetinásobně víc rostlinných kalorií.