Úcta k životu

Pojem „etika“ je odvozen z řeckého slova ethos, znamenajícího niterný charakter, mravnost a životosprávu pramenící z odpovědnosti člověka k Zemi. Vůbec proto nepřekvapí, že se vyznavači důsledné etiky zabývali vždy také problematikou konzumace masa.

Pojem „vegetarián“ zavedli roku 1847 zakladatelé Britské vegetariánské společnosti. Základem je latinské vegetus, znamenající silný, čerstvý, živý, zdravý. Často se také překládá jako „živoucí, oživený“. Výrazem Homo vegetus označovali staří Římané „duševně i tělesně zdravého, vitálního člověka“. Původní význam slova vegetariánství měl vyjádřit celkový harmonický životní postoj, mnohem tedy víc než pouze obilnou, zeleninovou a ovocnou výživu.

Ptáme-li se vegetariánů, ukazuje se, že většina dotázaných skutečně přestala jíst maso z eticko-filosofických důvodů.

Většina vegetariánů jsou lidé chápající, že chceme-li přispět ke zrodu spravedlivější a mírumilovnější společnosti, musíme nejprve vyřešit problém násilí ve vlastním konání. Uvědomují si, že konzumace masa s sebou nese násilí proti jiným živým tvorům, což nelze eticky ospravedlnit.

Zdá se ovšem, že mnozí jedlíci masa si etické souvislosti svých stravovacích návyků nepřipouštějí. Nejeden by se bezpochyby stal okamžitě vegetariánem, kdyby si nejen při jídle, ale už při koupi masa uvědomil strach zvířete ze smrti, anebo kdyby musel zvíře sám zabít. Málokdo by dokázal absolvovat prohlídku jatečních provozů, aniž by ho posléze netrápila noční můra. Při pomyšlení, že to, na čem si pochutnávají, bylo před krátkým časem živou bytostí z masa a krve, by většina z nich pocítila k masu odpor. Masný průmysl se proto snaží prezentovat maso v takové formě, která zamlží jakoukoli souvislost s živoucím zvířetem.

Pražský německý spisovatel Franz Kafka (1883 – 1924) jednou poznamenal, hledě na ryby v akváriu: „Teď vás mohu pozorovat v míru, už vás nejím.“

Skutečná láska ke zvířatům by neměla být selektivní. Jak je možné na jedné straně milovat svého domácího mazlíčka – kočku nebo psa – prakticky jako člena rodiny, a na druhé straně bez rozpaků pojídat maso telat, selat, jehňat a kuřat? Žádná rodina by nezabila a nesnědla vlastní zvíře.

Proč tedy zacházíme s jinými zvířaty odlišně? Je to jen proto, že na rozdíl od zvířat „domácích“ jsou označována jako „jatečná“, jako „dobytek“, a proto, že je zabíjejí jiní (pro nás a za naše peníze)? Nechybí tady důslednost a etika?

A.Risi, R. Zurrer, Vegetarisch leben