V posledních dvaceti letech jsem se v asi stejném počtu příspěvků pokoušel objasnit si pro sebe morální hodnotu vegetariánského a veganského způsobu života a výsledky zprostředkovávat svým čtenářům. Na tom posledním jsem žalostně ztroskotal. Dva důvody pro toto ztroskotání jsou nejspíš tyto:
Zaprvé: Způsob, jakým kdo tématizuje a zodpovídá tuto otázku po morální hodnotě vegetariánství a veganství, závisí do velké míry na etické základní pozici, kterou dotyčný člověk zaujímá. Pokud je "deontolog", ptá se, zda nějaký čin je správný SÁM O SOBĚ, nezávisly na jeho následcích. Pokud je naopak "teleolog", jedná se mu právě o tyto následky činu. Nevnímání, nebo neochota vnímát tuto teoretickou základní otázku přirozeně zrovna nenapomáhá plodné diskusi.
Zadruhé: Téma vegetariánství / veganství je do tak velké míry spojené s emocemi, že už jen položené OTÁZKY jsou sotva brány na vědomí - natož pak aby se o nich diskutovalo věcně a racionálně. Tak jsem se přednostně věnoval následující otázce:
Jaká je nejlepší strategie vůči VEŘEJNOSTI, tedy vůči lidem dosud pojídajícím maso, abychom se přiblížili k dlouhodobému cíli veganské společnosti?
Reakce jsem ale dostával téměř výlučně na jinou otázku, a sice:
K jakému způsobu stravování jsem JÁ, Helmut F. Kaplen, morálně zavázán?
Vzhledem k této historii a problémům bych se chtěl zde pokusit pojednat o otázce "vegetariánství či veganství" pro jednou (téměř) jen v rovině faktů.
Ekonomická a psychologická fakta
Komerční používání zvířat znamená prakticky VŽDY také jejich VYUŽÍVÁNÍ, protože všudypřítomné myšlení v kategoriích hospodárnosti a maximálního zisku vede automaticky k vykořisťování zvířat. Průmysl zužitkovávání zvířat představuje vzájemně těsně propletený celkový systém s účelem maximalizace zisku, v jehož centru stojí produkce masa. Skoro všechna zvířata, která SE NĚJAK VYUŽÍVAJÍ, se nakonec také SNĚDÍ.
Všeobecná propagace VEGETARIÁNSTVÍ je proto poměrně slibná, protože důvody pro zřeknutí se masa nejsou jen eticky a racionálně srozumitelné (resp. můžeme je učinit srozumitelnými), ale protože je lze pochopit i jaksi přímo z "životní praxe": Že slepice nebo prase, které zrovna jím, muselo být předtím pro mě zabito, je bezprostředně každému jasné, a že budu v budoucnu místo housky se salámem jíst housky se sýrem, je také ještě poměrně snadno představitelné.
U VEGANSTVÍ však je vše mnohem komplikovanější, nepřímější - a hůře přijatelné:
Že mléko obsažené v tom mém sýru pochází též ze zvířete, které je týráno a nakonec skončí na jatkách, je už jaksi vzdálenější, více "přitažené za vlasy", než že to zvíře, které zrovna jím, muselo být předtím pro mě zabito. A že do budoucna nemám jíst ani tu housku se salámem, ANI housku se sýrem, se jeví jako sotva představitelné.
Nesmíme zapomínat (což propagátoři veganství často zapomínají), že už zřeknutí se masa, tedy krok k VEGETARIÁNSKÉMU způsobu života znamená pro většinu lidí opravdu veliký, ba "odvážný" krok!
K vegetariánství lze lidi v optimálním případě přivést, k veganství musí většinou dospět sami. Krok vegetariána k veganství se odehrává v tichosti, v soukromí. Ovšem zpravidla za jednoho předpokladu: Když dotyčný nejí maso z ETICKÝCH důvodů. Proto má tak obrovský význam vést lidi k eticky motivovanému vegetariánství.
V následujících řádcích bych chtěl střízlivě a bez emocí vyložit, jaké strategie podle mého názoru máme v současné době k dispozici:
Zaprvé: Způsob, jakým kdo tématizuje a zodpovídá tuto otázku po morální hodnotě vegetariánství a veganství, závisí do velké míry na etické základní pozici, kterou dotyčný člověk zaujímá. Pokud je "deontolog", ptá se, zda nějaký čin je správný SÁM O SOBĚ, nezávisly na jeho následcích. Pokud je naopak "teleolog", jedná se mu právě o tyto následky činu. Nevnímání, nebo neochota vnímát tuto teoretickou základní otázku přirozeně zrovna nenapomáhá plodné diskusi. 
protože důvody pro zřeknutí se masa nejsou jen eticky a racionálně srozumitelné (resp. můžeme je učinit srozumitelnými), ale protože je lze pochopit i jaksi přímo z "životní praxe": Že slepice nebo prase, které zrovna jím, muselo být předtím pro mě zabito, je bezprostředně každému jasné, a že budu v budoucnu místo housky se salámem jíst housky se sýrem, je také ještě poměrně snadno představitelné.