|
|
|
|
Zv��ata - na�i brat�i �trn�ct� ��st
Zv��e �ije �ivot otroka. R�no, kdy� se s radostn�m zar��n�m probud�, mu poskytnou krmen� a dou�ek vody, o�ist� mu srst, vykart��uj�, vy�e�ou ji, a� se leskne. Potom za��n� den � to znamen� denn� pr�ce. S radostn�m zar��n�m vyjde k�� z t�sn� st�je, pozdrav� jasn� slune�n� sv�tlo, voln� v�hled pro o�i. �ek� ho v�z. U� ve st�ji ho op�sali �emeny a popruhy, nasadili mu ohl�vku a uzdu. Te� oprat� rozmotaj� a spoj� se z�p�ahem, p�ipoutaj� ho k denn� otro�in�. A pr�ce za��n�. Nad v��m se neviditeln� vzn�� to, �emu ��k�me osud. Jednomu otrokovi d� lehk�, druh�mu t�k� �d�l. Jeden z posledn�ch sil tah� t�k� b�emena � k�ry, jejich� kola sk��paj� pod t�hou zbo��, �eleza, p�sku, kamen�, kl�d nebo �ehokoliv jin�ho. Druh� b�� vesel�m klusem p�ed lehk�m povozem. Osud� Jeden m� p�na, kter� je pln� milosrdenstv�, nikdy nepo�aduje v�c, ne� dovoluj� s�ly, dop�eje odpo�inek a p�est�vku, zajist� st�n p�ed slune�n�m �palem a ochranu p�ed de�t�m a sn�hem, d�v� dostatek potravy a nav�c i chutn� lah�dky, dobr�, n�n� slovo a pohlazen�. Druh� otrok m� p�na, kter� neovl�d� s�m sebe, po�aduje nemo�n� a toto nemo�n� si nemilosrdn� vynucuje. Jeho h�l bez slitov�n� vybi�uje posledn� s�ly. D�v� mnoho ran a m�lo ovsa. Zv��eti, kter� je mu vydan� napospas, dop�eje jen m�lo odpo�inku, nechr�n� ho p�ed �hnouc�m sluncem, p�ed de�t�m a mrazem. M�sto dobr�ch slov ho �astuje v�k�iky prokl�n�n�, m�sto lah�dky d� kopanec do b�icha. Osud. Jeden �d�l maj� oba otroci spole�n� � svazuj� je oprat�, dr�� je oje. Za nimi je neust�le b�emeno, kter� musej� tahat nespo�etn� dny, t�dny, m�s�ce, roky, po cel� dlouh� �ivot. Stejn� jako galejn�ci v minul�ch dob�ch za sebou tahali velkou �eleznou kouli, ke kter� byli p�iv�z�ni. Napravo kvetou louky, nalevo zur�� potok, zur�� uprost�ed osv�uj�c� zelen�. Ale uzda a bi� dr�� otroka. Ta �erstv� tr�va na louce, ta vysok� st�bla, jak lahodn� asi chutnaj�! Jen na chv�li zaj�t tam naproti do st�nu! Ale uzda a bi� otroka dr��. Te� si odpo�inout, zastavit se, vydechnout si � jen na p�r okam�ik� na�erpat novou s�lu! Bi� v�ak �ene otroka d�l. Tamhle je bratr, sestra, zap��hnut� k b�emenu, stejn� �d�l. J�t k nim, p�iv�tat se s nimi, pozdravit je, ut�it, polaskat � s�m sebe nechat polaskat a pozdravit. Tady � te� jsou vedle n�ho. Je�t� krok a uc�t� bl�zkost jejich dechu, jemn� fun�n� jejich m�kk�ch nozder. Ale bi� �ene otroka d�l a uzda dr�� zp�t. Den je dlouh�, n�klad t�k�. Jakoby kouzlem se povoz st�v� lehk�m a zase t�k�m. �ek�n� v pra�n�ch ulic�ch, trochu krmen� p�ed sebou, potom d�l, st�le d�l po nekone�n� cest�. Ano, po nekone�n� cest�, proto�e tento pochod je bez konce, i kdyby trval jen n�kolik kilometr�, je bez konce, bez konce. Jen ve�er p�etrhne tento neust�l� kolob�h. Unaven� je �lov�k, unaven� je otrok. Unaven� ruce odvazuj� ohl�vku, osvobozuj� kon� od denn�ho b�emene. Radostn� �ehtaje, klu�e do st�je na mal� m�sto, je� mu pat��, na m�sto, kter� je trochu v�t�� ne� jeho vlastn� t�lo. K�� najde �lab, najde svou ve�e�i a dou�ek vody, jen� mu poskytli. Po celodenn� n�maze a d�in� se posiln� � na z�t�ek. Cenu zlata m� nejv�t�� dar v�ech uboh�ch � sp�nek. Nebot� ve sp�nku stejn� jako ve smrti d�vaj� bohov� rovnost v�em, bohat�m i chud�m, svobodn�m i zotro�en�m. Potom v�ak p�ijde r�no, probuzen� � probuzen� otroka. N�denick� pr�ce za��n� bez ohledu na to, jestli pr�� nebo sv�t� slunce, sn��, mrzne nebo je bou�ka. Napnout svaly, vzep��t t�lo, tahat, b�et! Kdo tah�? Kdo b��? Kdo se zhrout�, padne, le�� v prachu a dokon� po dlouholet� otro�in�? Otrok. Ano, otrok ve dvac�t�m stolet�. Lid� na ulici z�stanou na chv�li st�t, p�ihl�ej� t�m�� s blahosklonnou nad�azenost�. Potom se odvr�t� od ne��astn�ho tvora, obr�t� se ke mn�, proto�e zaslechli, �e jsem �ekl: �Otrok.� Kdosi se zdvo�ile usm�je: �R�d �ertujete � je to jen k��.� Jen k�� Dlouh� l�ta pracoval tento k�� pro sv�ho p�na, mo�n� �ivil jeho i celou jeho rodinu. Bez jeho pr�ce by nem�li tak dobr� �ivot. Te� le�� tento dobrodinec, kter� je uchr�nil p�ed hladem, tento p��tel, na zemi, st�n�, um�r�. Ten, kter�mu dobrodin� prokazoval, stoj� vedle n�ho. Vid� v jeho o��ch slzy? Vid�, �e by se mu chv�ly rty a �eptaly slova dojet�? Ano, rty se chv�j� a slova, kter� s pohnut�m �eptaj�, zn�j�: �K �ertu, te� mus�m koupit nov�ho kon�!� To je pohnut�, z�rmutek, to je vd��nost bytosti, kter� v�c ne� deset let tahala t�k� b�emena, kter� by �lov�k nikdy nebyl schopen vl�ct s�m, vd��nost tvorovi, kter� mu v�c ne� deset let vyd�l�val na chl�b. Te� tu le��, um�r�, vydechuje sv�j �ivot � otrok. Vedle stoj� d�t� a pl��e. Matka ho chyt� za ruku: �Bu� u� zticha � kdo by plakal! V�dy� je to jen k��.� Skoro ka�d� k�� m� podobn� osud. Ne v�ichni kon� se sice zhrout�, mnoz� kon� z�st�vaj� �il� a� do vysok�ho v�ku. S tah�n�m b�emen to v�ak u� potom nejde tak dob�e, n�klady mus� b�t men��, cesta nesm� stoupat tak strm� a u� se neda�� tak dob�e b�et klusem. Dech sl�bne, je skromn�j��, nohy jsou m�n� ohebn�, cel� t�lo je kostnat�j��, jak u� to ve st��� b�v�. Ano, otrok zest�rnul, p�ed�asn� zest�rnul a opot�eboval se. Je�t� stoj� na noh�ch celkem pevn�, je�t� tah� lehkou f�ru, je�t� mu chutn� �rot, oves. Mu�, kter� spot�eboval jeho s�ly, je vedle n�ho a s d�mkou v �stech pozoruje revmatick� pohyby star�ho kon�. Potom p�esune d�mku do druh�ho koutku �st a �ekne sv�mu synovi: �Bude u� na �ase odv�st ho k rasovi, na�eho Hanse � mo�n� p��t� t�den. I kdy� n�m st�� za toho star�ho kostlivce n�co zaplat�.� To je pocit vd��nosti ke statn�mu star�mu otrokovi. Takto u�� otec syna b�t vd��n�, u�� ho na t�chto velk�ch �mali�kostech�. Pozd�ji, kdy� odv�d�j� v�rn�ho spolupracovn�ka na smrt, na zabit�, uron� slzu dokonce i otec, kter� je r�d, kdy� si toho v�ichni v�imnou a chv�l� jeho dobr� srdce. �Hans, dobr� star� Hans � jak� v�rn� zv��e, takov� u� mo�n� ani nenajdeme! A te� mus�me kupovat nov�ho kon� � jak� v�daje!� Vzdech, kter� n�sleduje, je prav� a hlubok�. Co p�ipravili otrokovi, aby mu zlep�ili �ivot? Co mu nab�dli jako protihodnotu za mno�stv� sil, kter� jim daroval? Nic, nic. Mo�n� r�ny. Co mu m�li d�t? Kousek zem�, mal� kousek pastviny, na n�m� by ve�er mohl b�t a tou�ebn� sn�t o d�lk�ch. Takov� mali�k� kousek zem� na zotaven� po t�k�m pracovn�m dni, p�r �tvere�n�ch metr� louky m�sto dusn�ho kouta ve st�ji. Jsou kon�, kte�� pracuj� na velk�ch statc�ch. N�ru� sena a trochu ovsa, kter� ve st��� pot�ebuj�, nehraje v rozpo�tu hospod��stv� p��li� v�znamnou roli. Jen�e� nedaj� jim to. M�sta, na kter�ch sm� k�� � otrok ve st��� j�st sv�j chl�b, bychom spo��tali na prstech. Kde se v�ak n�co takov�ho d�je, vypr�v�j� o tom v �irok�m okol�. T�m�� jako legenda to putuje od ucha k uchu. Jako by na takov�m statku byla b�l� vr�na � dobrosrde�nost. My lid� pokl�d�me za obdivuhodn�, kdy� dobrem opl�c�me dobro, jeho� se n�m dostalo. A jako velk� ud�lost se zap�e, kdy� jedn�me je�t� l�pe, ne� se jednalo v��i n�m. Chci Ti p�ipomenout je�t� jednoho otroka. Otroka, kter� nedok�e n�st b�emeno, tahat n�klad � pt�ka v kleci. Toho, jeho� perut�m pat�� nekone�n� �ir� vzdu�n� prostor, kter� l�t� od jedn� zem� ke druh�, tak, jak n�m dovoluj� jen my�lenky. Toho zav�eme do �zk�ho prostoru, sotva dost �irok�ho na to, aby rozprost�el k��dla, nemluv� o tom, aby mohl l�tat. Na�e n�n� a odu�evn�l� pan� naz�vaj� zajatce sv�m mil��kem, daj� pozlatit ty�e jeho v�zen� a vlastn� p�stovanou rukou mu sypou zrn�. Necht�j�, aby se jim p�ipom�nalo, �e je to jejich v�ze�, kter� jim z touhy a bolesti zp�v� svou p�se�. S po�itkem naslouchaj� jeho zvuk�m, pokl�daj� je za n�dhern� a je to pro n� p�kn� povyra�en�. Jejich du�i nedojme pochopen� �alu a touhy jejich v�zn�, jejich du�e z�stane navzdory doj�mav� p�sni hluch�. . ... pokra�ov�n�EDGAR KUPFER - KOBERWITZ
|
|
|