Paprika zeleninová

Paprika k nám přišla z teplých oblastí Střední Ameriky. Do Evropy ji přivezla Kolumbova výprava z ostrova Haiti - původně jen palčivé typy. Pak se rozšířila na Balkán, do Maďarska, do Španělska. V ostatních zemích Evropy se objevila až v 19. století. Postupně z ní byl vyšlechtěn zeleninový typ (Capsicum annuum) se silnější dužninou a rozmanitého tvaru i barevnosti. Nezralé jsou zpravidla zelené, zráním se mění barva od bělavé přes oranžovou, žlutou, červenou, rudou, temně fialovou.

I v zeleninových odrůdách jsou pálivější typy. Pálivost působí alkaloid kapsaicin. Zvláště nedozrálé papriky jsou obrovským zdrojem vitamínu C (140 až 400 mg vitaminu C ve 100 g), zralé zase mají více provitaminu A, zvláště červené. Dále obsahují vitaminy Bl, B2, niacin, kyselinu listovou, vitamin E. V dužnině je přítomno mnoho druhů barviv, z nichž flavonoidy posilují cévy. Z minerálních látek má mnoho draslíku, ale i fosforu, hořčíku, vápníku, železa, zinku, jódu aj. Obsahuje také fytoncidy, brzdící rozvoj bakterií. Podporuje chuť k jídlu, činnost trávicích šťáv, žluči, štítné žlázy. Je obtížněji stravitelná, zvláště slupka. Je obecně zdraví prospěšná, ale méně vhodná při chorobách žaludku, střev, žlučníku.

Užíváme ji co nejvíc čerstvou (nebo i mraženou), krájíme těsně před jídlem nerez nožem na drobné kousky. Hodí se do salátů, k plnění, ve směsi s rajčaty, cuketami, lilky, k zapékání, do špízů atd.

Po italsku si můžeme uvařit peperonatu: V kastrolu zpěníme 4 nakrájené cibule na 2 lžících oleje (olivového) , podlijeme hned trochou vody a přidáme asi 600 g nakrájených různobarevných paprik, plátky ze 4 stroužků česneku, l/2 lžičky rozmarýny, l/2 lžičky šalvěje, špetku tymiánu, sůl, pepř. Podusíme 10 minut, pak vsypeme asi 8 rajčat nakrájených na čtvrtky. Podusíme dalších 10 minut a vsypeme nakrájenou petrželku. A k tomu polenta nebo pohanka.