receptyliteraturapotravinydiskuzezpět na úvodkde se najístkde nakoupitvegetarian.cz
vegetarian.cz





Vegetarian.cz představuje:
Vojtěch a Irena Havlovi

Irena Havlová

Irena Havlová

viola da gamba (alt), piano, preparované piano, gongy, tibetské mísy, bambusy, zvonečky, stříbrné pohárky, hrací kameny, perkuse, zpěv


Vojtěch Havel

viola da gamba (tenor), violoncello, piano, preparované piano, varhany, harmonium, gongy, bubínky, perkuse



Za více než patnáct let společného působení prošli čeští hudební umělci Irena a Vojtěch Havlovi již celou řadou osobitých a navýsost pozoruhodných tvůrčích období. Počátek jejich vzájemné spolupráce z poloviny 80. let se zprvu vyvíjel především ve znamení experimentálního a kritikou i publikem vysoce oceňovaného souboru Capella Antiqua e Moderna. Toto ve své době skutečně unikátní seskupení generačně spřízněných a historicky poučených hudebníků se s obdivuhodnou lehkostí a zároveň dostatečnou dávkou přesvědčivosti pohybovalo ve stylově neobyčejně širokém řečišti evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje od počátku neortodoxní pojetí tradičních i novodobých skladebných technik a interpretačních postupů. Kromě působení v této domovské formaci ovšem již od konce 80. let stále intenzivněji spolupracovali i s celou řadou dalších vynikajících tuzemských i zahraničních osobností, s nimiž průběžně spoluvytvářeli svoje charakteristicky nezařaditelné, muzikantsky polystylové a zhusta i multimediální zvukově obrazové koláže. Mezi jejich oblíbené partnery patřili například celosvětově uznávaný jazzový multiinstrumentalista Jiří Stivín, avantgardní bubeník Alan Vitouš či impulsivní kytarista Tony Ackerman, ale také tanečníci Karel Vaněk a Eva Černá, výtvarník Radek Pilař a mnozí další.

Rok 1990 a jejich společné projekty s duchovně spřízněným písničkářem Oldřichem Janotou logicky završily jedno z uzavírajících se tvůrčích období a zároveň otevřely novou etapu jejich tentokrát již samostatného uměleckého zrání. Tentýž rok vyšlo i první z řady následujících profilových CD (Háta H, Yoganidra and Yogameditation, Malé modré nic, Hudba ticha, Tajemná gamelánie, Něžně ke světlu), na kterých postupně prohlubovali svůj výsostně originální, muzikantsky soběstačný a posluchačsky mimořádně přitažlivý hudební koncept. Na své udivující cestě především za jedinečně přirozeným zvukem a jeho snadno rozpoznatelnou specifičností se od té doby Irena a Vojtěch Havlovi vynalézavě ubírali krok za krokem s jiskřivou intuicí i důslednou systematičností a v procesu soustředěného tvůrčího hledání a nalézání dosáhli i v mezinárodním kontextu zcela prokazatelných výsledků.

V první polovině 90. let Irena a Vojtěch Havlovi postupně třikrát navštívili Indii a ve vesničkách uprostřed radžastánské pouště nahráli několik desítek hodin lidové a duchovní hudby, z nichž později vytvořili svůj další autorský čtyřkomplet. (Agni, Maha Rudra Yagya, Sri Maháprabhuji Bhajans, Sri Mádhavánanda Bhajans). Kromě zmíněných titulů zde pro českou televizi ve vlastní režii natočili i dva velice inspirativní filmy o duchovním životě Indie (Agni a Maha Rudra Yagya). Nemalou pozornost zejména v méně konformnějších kruzích vzbudil i jejich další ryze autorský hudebně vizuální projekt Tajemná gamelánie, při jehož natáčení se poprvé spojili se známým filmovým režisérem Viliamem Poltikovičem. Na poli kinematografického umění se ostatně Irena a Vojtěch Havlovi v průběhu následujících let prezentovali ještě několikrát - například hudbou ke dvěma celovečerním filmům "Cesta pustým lesem" Ivana Vojnára a "Hranice stínů" Martina Millera; kromě těchto titulů se autorsky podepsali i pod celou řadu dalších krátkometrážních a dokumentárních snímků, stejně jako pod množství scénické muziky k různým televizním či divadelním inscenacím.

Také v druhé polovině této dekády Irena a Vojtěch Havlovi nadále rozvíjeli a prohlubovali svůj v mnoha ohledech unikátní hudební výraz. Pokračující nahrávací činnost vyústila do vzniku několika dalších, muzikantsky výjimečně zdařilých projektů vzbuzujících zasloužený ohlas doma i v zahraničí (Marnost křídel, Den v Benediktu, Jako motýl na tvé dlani). Intenzivní koncertní aktivita je v tomto období zavedla do mnoha pozoruhodných koutů České republiky, ale i Evropy, Kanady a Spojených států amerických; společně s avantgardními výtvarníky a nonkonformními divadelníky Petrem Niklem a Janou Svobodovou se v rámci snově performančního představení "Slunovrat" podívali i do exotických krajin Afriky a Japonska.

Díky skutečně mimořádné dávce univerzality jejich do nejmenšího detailu vytříbeného projevu, nepřeslechnutelné originalitě a v neposlední řadě i nesporné jedinečnosti tvorby bývají Irena a Vojtěch Havlovi pro snadnější orientaci čas od času přiřazováni k některým rozmanitým hudebně stylovým proudům. Někteří publicisté a část posluchačů v souvislosti s jejich mnohdy opravdu velice překvapující produkcí s oblibou hovoří o tzv. alternativní, globální, nové akustické, improvizované, experimentální, minimalistické, relaxační či dokonce meditační hudbě, ovšem většina z takovýchto obecných kategorií bývá právě v jejich případě natolik zavádějící a vlastně i nepřesná, že o výsledném tvaru a obsahu muziky neříká vlastně zhola nic. Výrazový rozptyl používaných vyjadřovacích prostředků bývá totiž u Havlových ve většině případů natolik rozmanitý, mnohotvárný a hlavně neustále se proměňující, že jakýkoliv pokus o alespoň rámcové slovní zachycení podstaty jejich muzikantského dialogu za konkrétní skutečností nutně pokulhává. V každém případě se ovšem téměř vždy jedná o výsostně poetickou hudbu, která niterně odhaluje ta nejskrytější zákoutí vnímavé lidské duše a zároveň ji i procesuálně obohacuje.

To, co je na nositelích této čarokrásné muziky snad vůbec nejcennější je ovšem především způsob, jakým Irena a Vojtěch Havlovi tento svůj neobyčejný dar předávají - činí tak bez výjimky vždy s naprostou upřímností, obdivuhodnou pokorou a současně i s tím nejjemnějším a vpravdě mírumilovným poselstvím.

Vojta a Irena jsou dlouholetí vegetariáni, nejen o tom bude rozhovor, který pro Vás máme připraven .