Přestože o antirachitických účincích rybího ruku se vědělo už koncem 18.století, teprve v roce 1920 byla z něho izolována v tucích rozpustná látka, zodpovědná za tyto účinky. Dostala název vitamin D.

Vitamin D se vyskytuje ve dvou chemicky odlišných formách:

Vitamin D3 (cholekalciferol), který se tvoří přirozenou cestou v lidském těle a v těle zvířat, zejména ryb, a ukládá se v játrech. Působením slunečních paprsků se syntetizuje v bazální vrstvě kůže z derivátu cholesterolu (7-dehydrocholesterol).

Převážná část vitaminu D, který cirkuluje v naší krvi, je syntetizována v naší vlastní kůži. Jestliže své tělo vystavujeme slunci, třeba i po krátkou dobu, nemusíme už být závislý na příjmu vitaminu D potravou.

Vitamin D – denní potřeba:

Jaké úkoly plní vitamin D?

Vitamin D usnadňuje vstřebávání vápníku ve střevě i jeho ukládání v kostech. Nemá-li náš organismus dostatek vitaminu D, kosti měknou a deformují se, protože nemohou unést hmotnost těla. Pak mluvíme o onemocnění známém jako rachitida (křivice).

Potraviny, které obsahují vitamin D

Nejbohatším vnějším zdrojem vitaminu D jsou rybí játra (hlavně tresčí), menší množství obsahuje také rybí maso, mléko, máslo a vejce. Někteří vědci zdůrazňují skutečnost, že vitamin D obsahují také některé rostlinné produkty (avokádo, banány, kakao a obilné klíčky).

Ať už je tomu jakkoliv, podle doporučení WHO/FAO je orální (ústní) užívání nutné jen tehdy, jestliže nemáme možnost běžného pobytu na slunci (zvláště malé děti, které žijí v chladném klimatickém pásmu). Potřebnou denní dávku nám tedy dostatečně pokryjí malá množství vitaminu D přijímaná potravou a krátký pobyt na slunci během dne. (Výjimku tvoří patologické stavy, kdy je potřeba vitaminu D vyšší).

Nebezpečí předávkování

V průběhu padesátých a šedesátých let se stalo módou obohacovat určité potraviny, určené dětem, vitaminem D. To mělo za následek výskyt četných případů předávkování se zvápenatěním ledvin a srdce, což byl i důsledek několika úmrtí.