Druhý chod po dvou měsících.

Po dvou měsících zkušebního provozu druhého laktovegetariánského chodu, můžu zhodnotit klady a zápory.

Začnu, asi tou pro mě nepříjemnou stránkou. Největším problémem je rozhodnout se a vstoupit do "projektu". Pak už nastupují další věci, se kterými je potřeba počítat.

1) Přesvědčování personálu o nutnosti změny, zná asi každý vedoucí pracovník. Jde to dvěma způsoby: tvrdě stát za svým a přikázat. Nebo delší cesta diskuse a přesvědčování. V naší jídelně jsme se naštěstí dostali ke kladnému přístupu tou příjemnější cestou, ale chtělo to hodně argumentů.

2) Dalším problémem byla neznalost. Za měsíc a půl příprav jsem "zhltala" neuvěřitelné množství informací ve formě e mailů, knih, receptur, zákonů.

3) Problém úpravy programu na objednávání dvou chodů a organizace objednávání.

4) Výběr surovin pro nás vhodných a hledání dodavatelů

5) Sestavení jídelníčku v návaznosti na první masitý chod a výběr jídel tak, aby byla chutná atraktivní a pokud možno i výživově v pořádku.

6) Určení kuchařky, která je zodpovědná za kvalitu uvařených jídel.

7) Asi poslední problém, který ještě nemám dostatečně vyřešený je organizace výdeje. Naše jídelna byla zařízena na výdej jediného chodu a potýkáme se s nedostatkem místa. Ale už máme vše naplánované a doufám, že řešení už nebude dlouho trvat. Je to spíš otázka financí.

Tak to byly v kostce zápory. Bylo jich dost, ale postupně se vyřešily a myslím, že vše funguje k všeobecné spokojenosti. Nyní napíšu klady které přinesl druhý chod v provozu, těch myslím je více.

1) Vzrostl nám počet strávníků

2) Vyřešily se problémy se spotřebním košem, klesla spotřeba masa a naopak vzrostla spotřeba zeleniny, ovoce a mléčných výrobků

3) Vzhledem k rychlé přípravě většiny vegetariánských pokrmů se zrychlila a ulehčila příprava obědů

4) Na menším počtu porcí se kuchařky nebojí tolik experimentování

5) Rozšířil se sortiment vařených jídel i u masitého chodu

6) Snížil se počet nevyzvednutých obědů

Nechalo by se pokračovat stále dále. V neposlední řadě je mezi klady i spokojenost našich strávníků.

Z mého úhlu pohledu zvítězila pozitiva, i když negativ není málo. Ale jak se říká konec dobrý všechno dobré, mám radost, že čas investovaný do zavedení laktovegetariánského stravování nebyl zbytečný. Najdou se zde ovšem i lidé, kteří nám vyčítají, že vymýšlíme "hlouposti"m, ale nelze se zavděčit všem. Na poznámky tohoto druhu nereaguji. Daleko častěji slyším pochvalu.

Dagmar Matějková

vedoucí školní jídelny při gymnáziu Strakonice